Je to tu, probouzím se a uvědomuju si, že mě dnes čeká první velký DG turnaj. Pln vzrušení začínám balit disky a po pohledu z okna i teplé oblečení do deště a větru. Vyrážím pěšky do kopce, směr stará dobrá Ladronka. Nevím kde je sraz a tak se nechávám vést cinkáním řetězů, dokud nevidím známé tváře kolínských a pražských discgolferů.
Los mě a Milana Cmára posílá do 6. flightu, což znamená, že se jdeme rozházet na 185 m jamku s mandem hned na začátku. Překvapen sám sebou, hraji par. Ač se mi první jamka zdála poměrně těžká, náladu mi trochu mění jamka 7 – jáma. Přehodit velkou jámu s dvacetimetrovými stromy je problém nejenom pro mě. „Sejdeme se a dropzóně!“, tato věta se stala mottem sedmičky. Následují jednoduché, krátké jamky, kde se mi dokonce daří jedno birdie. Najednou jsme na desítce – 211 m dlouhém pětiparu. Zjišťuji, že místní stromy nejsou stromy, ale Enti chytající disky. „Double double bogey“ to jistí. Další jamky mě ničím nepřekvapují. Pouze na první jamce předvádím nejroztodivnější polohy z discgolfové kamasutry abych překonal mando a na čtyřce (cca 120 m dlouhý a 8 m široký koridor, ohraničený O.B. ) zjišťuji, že má přesnost má značné mezery. Končím s 83 body a po nespočtu O.B.
Po prvním kole odcházím do Ladronky na oběd (vynikající vepřová panenka) a platím příspěvky do PDGA. Na druhé kolo jsem zařazen do 10. flightu společně s plováckou delegací v čele s Jirkou Matyášem. Jsme dokonalý funny flight a hrajeme v klidu a pohodě. Tato pohoda se také podepisuje na výsledku, zlepšuji skóre na 81 a průběžné, pro mě krásné, 33. místo.
Druhý den se budím leknutím. Nezvonil mi budík a je 9:00, čili půl hodiny po players meetingu. Naštván na sebe i celý svět snídám a vyrážím se alespoň podívat na ostatní. Po příchodu zjišťuju, že kolo je možné dohrát s penalizací par+4 za každou neodehranou jamku. Dohrávám tedy 3. kolo s 8. flightem naprosto bez nervozity, neboť mi už o nic moc nejde. Dalo by se říct, že včera oproti dnešku nepršelo a nefoukal vítr. Příroda nám při překonávání tohoto hřiště stále hází nějaké klacky pod nohy. Děkujeme Ti! Snažil jsem se zachránit co se dalo, ale přišel jsem o 4 nejjednodušší jamky, a tedy skončil s nelichotivým skóre 99.
Shrnuto: Jsem strašně rád, že jsem se zúčastnil a byla to obrovská zkušenost a motivace do budoucna.
To do: Koupit pořádný budík a naučit se hrát discgolf.
Děkuji organizátorům za uspořádání Czech Open, ale také všem hráčům, zejména Milanu Cmárovi a Jirkovi Matyášovi. Nesmím zapomenout i na svého věrného caddie – Ifku.
Domini insulae 